Sellier a Bellot: střelivo s francouzským původem

Střelné zbraně se v Evropě rozšířily už v patnáctém století, dlouho však zůstával nedořešený problém, jak při výstřelu prach v hlavni spolehlivě odpálit. Řešení přišlo počátkem 19. století v podobě perkusního systému, kdy se střelný prach vznítí pomocí malého množství třaskavé směsi citlivé na mechanický náraz. Po stisku spouště narazí kohoutek zbraně na zápalku (kapsli) - a z hlavně vyšlehne výstřel.
Kolem roku 1820 vynalezl francouzský chemik Nikolaus Bellot účinnou směs pro výrobu perkusních zápalek a pochopitelně z toho toužil mít víc než jen slávu. Spojil se proto se svým krajanem a úspěšným obchodníkem Louisem Sellierem. Historie firmy Sellier a Bellot mohla začít.

Vynález v pravou chvíli
Manželství Marie a Pierra Sellierových bylo i na svou dobu mimořádně plodné: ze svazku vzešlo celkem devatenáct dětí. Sedmnácté z nich se narodilo 25. července 1790 v Paříži a dostalo jméno Pierre Daniel Louis. Chlapec prožil dětství v krutých časech francouzské revoluce a před hrozícími odvody do Napoleonova vojska uprchl ze země. Nakonec zakotvil roku 1815 v Lipsku a brzy tu obchodoval prakticky se vším, co mu přišlo pod ruku - od dýmek až po zařízení pro železnice. A jaksi mimochodem i s loveckými zbraněmi vybavenými perkusními zámky.
Nikolaus Bellot přišel na svět 17. února 1797 do rodiny hoteliéra ve Fontainebleau. Během studií na pařížské polytechnice se seznámil s problematikou třaskavin a začaly ho zajímat směsi do perkusních zámků zbraní. V roce 1820 nahradil chlorečnan draselný třaskavou rtutí a její směs s černým střelným prachem zalisoval do měděného kalíšku. Třaskavina už nenavlhala a zplodiny výbuchu nezpůsobovaly korozi drahých zbraní. Byl to přesně ten typ vynálezu, který přišel ve správnou dobu.
Už o dva roky později zažádal Bellott o povolení založit v Paříži vlastní firmu na výrobu zápalek a současně prodal vynález dalším podnikatelům. Především ale hledal někoho, kdo by se postaral o odbyt. Sellier byl dobrou volbou.
Bellot se zřejmě stal tichým společníkem Sellierova podniku, který měl zápalky nejen prodávat, ale i sám vyrábět. Ve vyspělých zemích západní Evropy však narážel na silnou konkurenci. Zrak zkušeného obchodníka proto padl na Rakousko. Roku 1825 se mu skutečně podařilo získat pětileté císařovo privilegium na výrobu třaskavých zápalek pro celou monarchii.

Za vším hledej ženu
Zpočátku zkoušel Sellier zavést výrobu v budovách zrušeného zbraslavského kláštera, 21. listopadu 1825 ale za 2600 zlatých koupil usedlost Parukářka v oblasti pozdějšího Žižkova - v místech, kterým se dodnes říká Kapslovna. První neúspěšné výrobní pokusy ukázaly, že bez přítomnosti Bellota to alespoň zpočátku nepůjde.
Bellot sice tehdy zřejmě vůbec nehodlal zůstat v Rakousku natrvalo, v Praze ale poznal měšťanskou dcerku Alžbětu Watzkovou a v červnu 1827 se s ní oženil. O dva roky později bylo Bellotovi uděleno rakouské občanství a roku 1831 se Bellot oficiálně stal spoluvlastníkem firmy. Sellier zůstal v Lipsku a Prahu navštěvoval jen příležitostně.
Výroba se rychle rozrůstala. V 50. letech přibyly k zápalkám i náboje a výrobky získaly ocenění na mnoha výstavách. Firma měla také pruskou filiálku v Schönebecku u Magdeburku. Není bez zajímavosti, že papírové krabičky pro podnik vyráběl knihař Šomek, otec Lori, snoubenky Karla Hynka Máchy.
Pierre Sellier odešel na odpočinek roku 1865, Nikolaus Bellot o dva roky později. Firma přešla do vlastnictví početných dědiců v Rakousku i Prusku. Později vzniklo konsorcium, které mělo z firmy vytvořit akciovou společnost. To se stalo roku 1873.
Podnikům pracujícím s citlivými materiály se nemohly vyhnout ani katastrofy. Na jednu z prvních doplatil zraněním očí i prstů samotný Bellot už roku 1832. K velkým neštěstím patřila exploze v žižkovském závodě 16. února 1888, jež dva dělníky zabila a jednoho těžce zranila. Zděšení také vyvolal velký výbuch ve skladu rozbušek 1. června 1911, který se ale naštěstí obešel bez obětí na životech.
První světová válka znamenala pro podnik jednoznačnou změnu orientace od loveckých zbraní na vojenské potřeby. Roku 1915 většinu akcií odkoupila Štýrská zbrojovka. Změnilo se i vedení a z firmy se definitivně vytratili potomci zakladatelů. Na pokračování výroby střeliva mělo zájem i nově vzniklé Československo. Roku 1922 odkoupila většinu akcií bývalé firmy Sellier a Bellot Česká průmyslová banka v Praze a byla vyplacena Štýrská zbrojovka. Na přelomu 20. a 30. let byla do podniku postupně začleněna i Vlašimská strojírna Košař. Výroba pro armádu pochopitelně pokračovala pod německou kontrolou i během druhé světové války.

Návrat slavného jména
Už roku 1945 byl podnik zestátněn v rámci tzv. Benešových dekretů. Definitivně zanikla žižkovská výroba, jiné provozovny byly v rámci reorganizací odděleny. Od roku 1953 začal podnik používat název Blanické strojírny, který postupně rozšířil svůj sortiment i na řadu dalších výrobků (ložiska, obráběcí stroje, díly vrtných souprav atd.). Dne 14. listopadu 1967 postihlo podnik jedno z největších neštěstí v historii, kdy při explozi plnírny nábojů zahynulo devět lidí. Po politických změnách se roku 1992 státní společnost změnila na Sellier a Bellot a. s., jejímž akcionář je česká právnické osoba Votan Invest. Kromě střeliva vyrábí též nástroje, lisovací formy, měřicí zařízení a podobně. Svou produkci vyváží do 75 zemí.

Snímky archiv společnosti Sellier a Bellot