Petr Cibulka nemá rád les. Kvůli opulentnímu názvu jeho strany, který čítá asi 250 slov (nebudu s ním unavovat, masochista nechť si ho vychutná na www.cibulka.net ) jsou pražské volební lístky přibližně dvakrát větší,  než kdyby se jeho strana jmenovala nějak normálně. Zbytečně potištěného papíru je tolik, že Cibulkovi můžeme přišít solidní ekologický zločin.
 
Počítejme. V Praze je bezmála 950 tisíc zaregistrovaných voličů. Volebních lístků bylo tedy vytištěno  přes  jeden a půl milionu. V přepočtu na plochu papíru se dá Cibulkova vina vyčístlit jako  600 tisíc zbytečně vytištěných volebních lístků. Tohle množství by slušně zaplnilo regály knihkupectví střední velikosti.
 
Pokud by se v Petru Cibulkovi snad hnulo ekologické svědomí, doporučuji mu, aby na vlastní náklady vysadil zhruba pětikilometrovou alej stromů. Ta  by mohla neblahou ekologickou stopu jeho, jinak pravidelně bezvýznamné, volební účasti, alespoň částečně zahladit.
 
--------------------------------------------------------------------------
 
Jinou formu pekla na volebních lístcích přichystala další osoba, která, stejně jako Petr Cibulka, kandiduje ve všech možných volbách: Jana Bobošíková. Její inferno je genderového typu.
 
Na volebním lístku ženy(?), která tentokrát kandiduje do senátu na Praze 10, čteme v rubrice povolání: VYSOKOŠKOL. PEDAGOG, NOVINÁŘKA. Člověk z toho lehce propadne genderovému zmatku. Copak slovo "pedagog" nemá ženský tvar a "novinář" ano? Nebo že by si Bobošíková v akademické sféře realizovala mužskou složku své osobnosti a v novinářské práci ženskou?
 
Pochybnosti o její genderové identitě by mohl odstranit jen volební úspěch. Napsala by si na vizitku SENÁTOR nebo SENÁTORKA? Tato zvědavost je nesporným důvodem, proč Bobošíkovou volit. Bohužel pro ni asi také jediným. 

OSTATNÍ PŘEDVOLEBNÍ GLOSY SI PŘEČTĚTE ZDE