Bývalá ikona televizní žurnalistiky nemá otázky jiných novinářů příliš v lásce. Radek John, předseda Věcí veřejných, je viditelně a slyšitelně podrážděný, když má vysvětlovat, proč jako novinář kritizující rozhazování státních peněz pracoval pro firmu, která vydávala předražený časopis VZP. Silné emoce jsou cítit i ve chvíli, kdy padne otázka na hlídky Věcí veřejných, které se v rámci kampaně vydaly do ulic "sociálně-preventivně" působit na bezdomovce. Věci veřejné mají velké ambice, ale podle Johna nepůjdou do vlády, ve které budou sedět Jiří Paroubek, Ivan Langer a Miroslav Kalousek.

HN: Věci veřejné mají jako předvolební stejnokroj modré košile s bílým límečkem. Oblíbený typ, který nosí váš hlavní sponzor Vít Bárta. To on si tyto košile prosadil?
Tyhle věci neřeším. Já jsem dostal košili, řekli mi: Tohle si obleč. A nazdar. Nevím.

HN: Jaká je vůbec vaše role ve straně Věci Veřejné?
Žádná. (smích)

HN: Nežertujte. Ono to totiž tak trochu vypadá. Nemáte podpisová práva, nerozhodujete o programu...
Podpisová práva už mám, ale to jen kvůli panu Kalouskovi a velmi nerad. Jsem zmocněn grémiem být šéfem vyjednavacího týmu, což činím a lidi mi říkají, že kdybych měl zítra autonehodu, že je po volbách. Takže moje role opravdu není žádná.

HN: Vy se ale na ničem v podstatě nepodílíte, jste jen tvář strany. Do programu nemluvíte, o něm v referendu hlasují vaši příznivci na internetu.
Program? Třikrát týdně máme porady od osmi do jedné jenom o programu a to posledních šest měsíců. Někdo přece musí lidem navrhovat, o čem budou hlasovat. Nebo si myslíte, že se tam najednou z hůry octne hlasování? Bohužel zatím co na Nově jsem měl jednu dvouhodinovou poradu denně, tak tady mám pětihodinové porady každý den. Spadl jsem z deště pod okap.

HN: Tak to v politice chodí, že se řeší program.
A mimochodem, to že není moje role žádná, to jste mě pobavili. Plat není žádnej.

HN: Jak jste se k Věcem veřejným vůbec dostal?
V přímém přenosu jsem koukal, jak byla svržena vláda Mirka Topolánka a nevěřil jsem vlastním očím. Nikdo neměl řešení a všichni jen řekli: jejda, tak to nic, tak strčíme hlavu do písku. Tehdy začínaly volby do evropského parlamentu a tak jsem si přečetl programy stran a vyšly mi nejzajímavější Věci veřejné. Tak jsem si říkal, podpořím je. Byl jsem na volné noze, a tak jsem napsal článek, že tohle se mi zdá cesta. A Věci veřejné říkaly: co kdybyste s námi spolupracoval? A já říkal: kdepak. Pak mi lidi psali: To je toho, podpora, to umí každej, jestli to myslíte vážně, vstupte do strany. Tak jsem říkal, dobře, myslím to vážně. A pak mi psali, to je toho vstoupit do strany, jestli to myslíte vážně, kandidujte na předsedu. A bylo to.

HN: Tomu říkám kariéra. V březnu si vybrat stranu a v červnu se stát předsedou.
No, jo.

HN: Tohle by se vám u normální strany asi nepovedlo, že?
Netoužil jsem dělat kariéru, toužil jsem ale, aby se tady něco změnilo. Chtěl jsem, aby se lidé přes moji popularitu dozvěděli, že je tady nějaká strana změny. Jinak já jsem na tuhle kariéru zvyklej. Já když udělal nějaký krok, tam jsem vždycky dostal nabídky, abych tam okamžitě šel. V kterékoliv televizi jsem mohl být kdykoliv.

HN: Vždycky vám rovnou nabízeli ředitele?
To bych nedělal. Nabízeli mi moderátora, nabízeli mi obrazovku, nabízeli mi mnohem důležitější věci, než je ředitel.

HN: Nabízela vám práci i nějaká jiná strana?
Ne. S jinou stranou jsem nejednal. Když si koupíte encyklopedii Who is who, tak u hesla Radek John najdete motto: Nikdy v žádné straně. Kdyby to v této zemi bylo normální, nikdy bych v žádné straně nebyl.

HN: Kdo s vámi jednal, když jste do Věcí veřejných vstupoval?
Znal jsem jejich časopis, tak jsem jednal s Kateřinou Klasnovou, šéfredaktorkou a místopředsedkyní strany.

HN: S kým jste ale jednal o tom, že se stanete předsedou?
Začal jsem chodit na schůze lidí, kteří byli zastupitelé a kandidáti do evropského parlamentu, kde se řešil program. To bylo nějaké jádro Věcí veřejných. Kdo mě dal tu nabídku? No protože jsme jednali přes časopis, tak přes časopis jsme to řešili.

HN: Takže nabídky na post šéfa budoucí parlamentní strany se dávají přes stranický časopis?
Ne, nabídky se daly na poradě, když říkali, to by bylo skvělé kdyby... Já jsem říkal, kdepak, já to nechci. Ale nabídky byly opakované. Mezi tím se situace nějak vyvíjela a země se sunula k velkému průšvihu. Takže postupně, jak jsem to odmítal, jsem si řekl: Hmm, to je hezký. Já budu na vinici v Mikulově, kde jsem chtěl psát bilanční knížku a mezi tím se země sesype a nebude, kde vydat knížku. Takže to byly dvě paralelní cesty. Jedna byla země se řítí do krize a v té době politici říkali, nás krize mine.

HN: Nebudeme tady mluvit o Lotyšsku. Co jste si o Věcech veřejných zjišťoval, než jste do této strany vstoupil? V médiích se v té době objevovaly informace o napojení té strany na bezpečnostní agenturu...
Velmi dobře jsem je znal z pořadu Na vlastní oči, když jsme točili o panu Jančíkovi a využívali oponenty. Věděl jsem, že ta strana funguje jako opozice, že to je nějaká štika v rybníce. Co bych si měl ještě zjišťovat?

V hlavní roli: Usáma bin Ládin

HN: Třeba detaily o napojení Věcí veřejných na bezpečnostní agenturu ABL.
Já jsem si zjistil, že žádné není.

HN: Samozřejmě je. Vít Bárta, majitel agentury ABL, je hlavní sponzor strany, kandiduje za ni do sněmovny.
To nemá s bezpečnostní agenturou nic společného. To je novinářský výmysl. To je jako kdybyste řekli, za stranou stojí Usáma Bin Ládin.

HN: Prosím vás, v čem je jaká podobnost s Usámou bin Ládinem?
No, že to není pravda, v tom je to podobný. Bezpečnostní agentura někde funguje a se stranou nemá nic společného.

HN: Strana i agentura jsou personálně propojené.
Jak personálně propojené? Myslíte, že bysme měli zakázat všem zaměstnancům ABL, aby kdy vstoupili do strany?

HN: Ne proč? Jen se ptáme na propojení.
No spojeni, tak trošku jo. To víme, ne? Pan Bárta žije s Kateřinou Klasnovou, která je jednou z hlavních postav strany. Pan Bárta dal sponzorský dar a pan Bárta teď vystoupil z agentury ABL, aby mohl kandidovat. A když jsme u toho zjišťování, tak já radši budu jednat s člověkem, který má bezpečnostní agenturu, než bych jednal s podsvětím, které chce proniknout do politiky. Tady máte politiky, kteří jednají s kmotrem Mrázkem a já budu stokrát radši jednat s bezpečnostní agenturou. Cítím se opravdu bezpečněji.

HN: Média oakovaně přinesla zprávy o napojení Věcí veřejných na pražskou ODS.
Tak to je úplnej blábol. Usáma Bin Ládin.

HN: Mohl byste se k tomu vyjádřit?
Usáma Bin Ládin. A pak bych se mohl vyjádřit k tomu, že je na nás napojena italská camorra.

HN: Znáte se s Tomášem Hrdličkou, zákulisním hráčem z pražské ODS?
Proč bych se s ním neznal, já se znám s každým. Blázníte? Já jsem patnáct let dělal pořad Na vlastní oči. Jmenujte mi politika, se kterým se neznám.

HN: Když poněkolikáté narážíte na pořad Na vlastní oči a říkáte, že se znáte s každým, tak přejděme k dalšímu tématu – vaše působení ve společnosti Ora Print, kterou založil lobbista Roman Janoušek, působila tam jeho manželka, a která vydávala za sto milionů ročně časopis pro VZP.
No výborně. To je skvělý.

HN: Když jste byl tím investigativním novinářem a s každým se znáte, tak co jste si zjistil o firmě Ora Print, než jste pro ni začal pracovat?
Když jsem nastoupil do Ora Printu patřila panu Kazimirovičovi, který říkal: Chci vydávat zdravotnický časopis, ty máš Radku zkušenosti s vydáváním časopisů a knih, mohl by si hlídat ekonomiku vydávání. Já jsem říkal: To je zajímavý. A on, že to bude mít obrovskej náklad devět milionů tři sta tisíc výtisků ročně. To mi přišlo zajímavé, a tak jsme se domluvili, že za deset tisíc měsíčně mu to pomůžu vydávat. Tolik k firmě Ora print. A co bych si o ní měl zjišťovat?

HN: Třeba to, že firmu založil vlivný lobbista Roman Janoušek a že v orgánech firmy působí jeho žena Simona Steningerová.
Opravdu neznám Simonu Steningerovou, opravdu nevím, s kým žije Roman Janoušek a opravdu nevím, jestli, když nastoupím do nějaké firmy, si mám zjišťovat, čí manželka tam pracuje. V televizi Nova pracovalo asi šest set něčích manželek.

HN: Stačilo se podívat do obchodního rejstříku.
A jak mám vědět, že Simona Steiningerová je něčí manželka?

HN: Roky jste pracoval jako investigativní novinář.
A kdyby tam byla manželka Romana Janouška, tak udělám co? Vy si neuvědomujete, že v roce 2002, když jsem tam přišel, Roman Janoušek nebyl lobbista.

HN: To je pravda, ale minimálně v roce 2007 už ano.
Ale v roce 2002, když jsem nastupoval do firmy, kdybych si investigativně zjistil, kdo je Roman Janoušek, tak bych si zjistil, že je to reemigrat z Německa, který hraje tenis, chodí s tenisovou raketou a je úplně vysmátej. Čili co jsem měl udělat? Neměl jsem nastoupit do firmy, kterou kdysi založil reemigrat z Německa, který hraje tenis?

HN: Ale v roce 2007, kdy jste to mohl zjistit, jste měl odejít.
Ale Roman Janoušek nebyl ve firmě. On odešel, když jsem tam já nastupoval.

HN: Kdybyste to věděl, co byste dělal? Byl jste velká hvězda v televizi, měl jste vlastní investigativní pořad a jako takový jste měl dbát na svoji nezávislost.
Já jsem dbal na to, abych hlídal ekonomiku časopisu. To mě zajímalo.

S Janouškem nemám nic společného 

HN: Nešlo jen o časopis, vy jste měl v té společnosti funkci předsedy představenstva.
Byl jsem zaměstnaný za deset tisíc měsíčně, dělal jsem redakční práci, a protože jsem byl na plný úvazek zaměstnán v televizi Nova, tak jsme řekli aha, já tady nemůžu být normálně zaměstnaný, tak to vyřešíme nějakou odměnou. To jsme vyřešili tak, že jsem přijal funkci předsedy představenstva. Dál jsem to neřešil, protiže jsem byl šéfredaktorem televize Nova, měl jsem na starosti deset investigativních pořadů, psal jsem knížky, scénáře, jezdil jsem na besedy. Dělal jsem čtrnáct hodin denně svoji práci.

HN: Zeptám se jinak. Celou dobu mluvíte o korupci, podsvětí, které proniká do politiky a Roman Janoušek je ztělesnění toho, před čím varujete...
Ale já s Romanem Janouškem nemám nic společného.

HN: Pracoval jste ve firmě, kterou on založil a …
Pracoval jsem ve firmě, ze které odešel Roman Janoušek a už tam nebyl. Já jsem s ním nikdy nepracoval, nepodnikal a žádný byznys s ním nemám společný.

HN: Ne. Vy jste pracoval ve firmě, kterou on založil a kde působila s vámi jeho manželka.
Jasně a já jsem si měl zjisit, vše o jeho manželce.

HN: Pane Johne, nepřijde to divné jen nám. Divné to bylo i televizi Nova, ze které jste kvůli tomu musel dojít.
To není pravda. Pořad Na vlastní oči skončil a já jsem byl osmý, kdo odešel. Klíma byl devátý a pak byl pořad zrušen. (Musel odejít. „Když chceme po řadových reportérech, aby ctili nějaká pravidla, těžko je lze tolerovat u těch, kteří stojí na pomyslném vrcholu,« řekl HN Johnův přímý nadřízený Stanislav Brunclík, 24.2.2009)

HN: Pořad Na vlastní oči byl zrušen až na konci roku 2009.
Plány na jeho zrušení byly od září 2007, kdy mě televize svrhla z pozice šéfredaktora, dosadila tam někoho jiného a začal úplně jiný tlak na redaktory, začali všichni odcházet. Já jsem bohužel neodešel v září 2007, což mě hluboce mrzí.

HN: Ora print měl ještě jeden problém a to bylo vydávání předraženého řčasopisu pro VZP za sto milionů korun ročně. Teď pojišťovna vypsala soutěž na nový časopis ve stejné kvalitě ale za polovinu.
Tehdy to bylo jinak. Bylo devět milionů tři sta tisíc výtisků, teď je sedm a půl milionů, tehdy byla inzertní plocha taková a taková a Ora print ji nevyužíval, aby ten časopis byl luxusní. Dnes ta firma, která tam je, může vydávat inzeráty zhruba za 32 milionů korun ročně a to když přičtete, dostanete se nazhruba stejná čísla.

HN: A proč tedy Ora print také nevyužíval reklamu? Proč bylo nutné mít luxusní a dražší časopis pro VZP?
Firmě VZP vyzobávaly jiné pojišťovny vysoko příjmové klienty a hrozilo, že jí zbydou jenom státní pojištěnci a nízkopříjmové skupiny. Proto firma vypsala tendr na časopis, který udrží vysokopříjmové skupiny v pojišťovně. Kdyby se vydával levný časopis, tak se na to vysokopříjmové skupiny z vysoka vykašlou a budou dál odcházet. To byl časopis pro ty, kteří pojišťovně dávají hlavní peníze a u kterých hrozilo, že odejdou jinam. Proto ten časops vypadal tak, aby asi člověk řekl: aha, tady u té pojišťovny chci zůstat. To je celé. Kdyby se to nepodařilo, tak VZP už dávno zkrachovala. Až po novinářských útocích VZP umožnila v novém časopise reklamy. Mimochodem, máte útočit na VZP a ne na zaměstnance Ora printu.

HN: Teď tu sedíme s vámi.
Jasně, ale já vás upozorňuji – kdo vybral časopis? Dvacet odborníků VZP, kteří si řekli, že chtějí takto luxusní časopis. Já jsem poslední zaměstnanec, který dělal nakladatelskou práci

HN: Vy jste byl předseda představenstva a ne poslední zaměstnanec.
Oni si vybrali takto luxusní časopis a já jsem měl říct VZP: Nechte toho! To jste udělali opravdu hrozně špatně, vydávejte to na toaletním papíře, budete to mít hrozně levné?

HN: Několik auditů VZP zjistilo, že zakázka byla zbytečně předražená.
Tak to ale měli hned zrušit. Mně to přece bylo úplně jedno, proč jste se neptali už v roce 2002?

HN: Tehdy jste nekandidoval do sněmovny. Ptáme se teď.
Skvělý, já vám řeknu, jaké je z toho poučení – naše opatření, jak udělat veřejné soutěže.

A já jsem měl asi zastřelit Romana Janouška

HN: Když jste byl zaměstnancem Ora Printu, tak v jejich výroční zprávě se uvádí, že náklady na mzdy zaměstnanců činily 14 milionů ročně...
Ale to je věc pana majitele a do mzdových otázek jsem opravdu neviděl. Stejně jako v televizi Nova jsem nikdy nevěděl, kdo kolik bere.

HN: Televize Nova ale na rozdíl od Ora Print nedostává zakázky od polostátních institucí, jako je například VZP.
Ale Ora Print dělala se spoustou i jiných klientů.

HN: Ale známá je dnes hlavně tím, že dělala předražený časopis pro VZP.
Útočte na VZP, že špatně zadala zakázku.

HN: My se ale ptáme na vás, protože se chcete stát poslancem a byl jste v té době také novinář.
Já jsem opravdu makal čtrnáct hodin denně a měl jsem na starosti deset pořadů, psal jsem filmy, psal jsem knížky a byl jsem ochoten pomáhat s vydáváním časopisu. Protože jsem z lékařské rodiny a protože mně časopis s lékařskou tématikou připadá prima. To je vše. A já jsem měl asi zastřelit Romana Janouška v roce 2002, protože by se nestal lobbistou a byl by zemřel kluk s tenisovou raketou.

HN: Nestačilo by, kdybyste z té firmy odešel?
Ale on už v té firmě nebyl.

HN: Byla tam jeho manželka...
Ale já jsem to nevěděl. Kde jsem si měl zjistit, že v té firmě dělá manželka Romana Janouška?

HN: Třeba v našich článcích.
V kterém roce?

HN: Třeba v roce 2008.
Ale já jsem v roce 2009 odešel. Naopak, po vašich článcích jsem řekl, že se nedám vláčet v novinách, já s velkou radostí odejdu, protože mě to neživí. Čili ano, upozornili jste mě na Ora Print a já jsem odešel. Tak jste to měli zjistit v roce 2002, ale ještě mi zjistěte, s kým chodí do školy můj syn, že bych ho případně vyndal ze školy, jestli tam nechodí s někým.

HN: Vy jste nedávno řekl, že Praha patří k nejzkorumpovanějším místům v zemi a že na pražské radnici vzniká jedna podivná zakázka za druhou...
To jsem říkal, kde? A vy věříte tomu, co je někde v novinách napsáno?

HN: Takže jste to neřekl?
No tak to se dohadujeme... Měli jste mi v roce 2002 napsat o manželce Romana Janouška... a teď teda dobře, ptejte se.

HN: Vy jste...
Víte, mě opravdu popuzuje, že řešíme neustále, že já jsem v roce 2002 přijal nabídku pracovat pro Ora Print a tady jsou teď volby a my to tu řešíme po sto padesáté.

HN: Řekl jste, že každá druhá zakázka v Praze je podivná. Váš významný sponzor, kandidát a manažer Vít Bárta získal v Praze pro svojí bezpečnostní agenturu hned několik zajímavých zakázek. Nebylo by lepší, aby vaši kandidáti neměli zakázky, které kritizujete?
Firma pana Bárty pracuje v soukromém sektoru a pět procent jejího obratu dělají veřejné zakázky. Čili on je dokonale odpoután od veřejných zakázek. On je dokonce teď odpoután od té firmy, protože z ní odešel. Co má ještě udělat?

HN: To je jeho věc, ptáme se na to, jestli vám to nevadí.
My to máme ve straně velmi dobře ošetřené. Věci veřejné má jako jediná strana ve svém kodexu, že ve chvíli, kdy sponzor dá nějaké peníze a došlo by k hlasování o veřejné zakázce, ve které je sponzor, tak Věci veřejné musí říct: Jsme v konfliktu zájmů, nehlasujeme. Podívejte se na jiné strany, kterým dává sponzor, který se soudí se státem a čeká od ministerstva financí nějaké miliony.

HN: Václav Klaus řekl nedávno pro časopis Týden, že nové strany, které se snaží dostat do sněmovny, jsou plné možných přeběhlíků, ale že zároveň nemají od čeho přebíhat, protože jejich strany jsou ideově neukotvené...
To mě velmi pobavilo. Jeho vnímání je z doby studené války, je pravo-levé a nevnímá nic jiného. Dnes jsou tu středové strany a náš program je velmi dobře čitelný. Je tam to, co mě na tom velmi zajímá, program boje s korupcí. Kdyby stejný program měl Václav Klaus, tak se tady nestalo to, co se tady stalo. Když si vzpomenu na jeho citát „neznám špinavé peníze“, tak opravdu to není ideově vyprázdněné. A zadruhé, my jsme hledali způsob, jak co nejlépe ošetřit, abychom neměli přeběhlíky. To znamená: kandidovat byl ochoten ten, kdo podporuje náš program. Kdo by měl problém s programem a s hlasováním v rámci programu, ten může svobodně odejít ze sněmovny. Ale ve chvíli, kdy by se rozhodl hlasovat proti programu a odejít někam jinam, tak platí pokutu sedm milionů korun. To není tak, že mu nějaký kmotr z jiné strany dá sedm milionů a řekne mu: Dej to těm hlupákům z Věcí veřejných. To by musely být prokazatelně vydělané peníze. A protože ve Věcech veřejných je dnes mladá generace, která není schopná tohle normálně vydělat, tak já vlastně neznám z těch kandidátů někoho, kdo by mohl býti přeběhlíkem.

HN: Proč jste zrušili hlídky Věcí veřejných?
Máme řadu informací od maminek, že jejich děti se píchají o jehly, že jejich děti se nemůžou dostat na hřiště, že tam sedí bezdomovci a naši zastupitelé na Praze 1 tam navrhli dělat hlídky...

HN: Otázka ale je, proč jste je teď zrušili.
Já vám říkám, proč jsme je zavedli. Protože radnice nedělá věci, které má dělat. A Věci veřejné chtěly upozornit, že by je dělaly velmi rády, a že je po komunálních volbách také budou dělat. To bude jeden z našich programů, čistit hřiště od injekčních jehel nakažených AIDS, čistit místa, kde si mají hrát děti od bezdomovců, kteří jim tam překážejí. Ale někteří novináři o tom začali psát jako o domobraně. Přitom to nebyly žádné ozbrojené hlídky, byly to hlídky sociální intervence. A protože to dělali dobrovolníci ve svém volném čase, tak vystavit ty lidi takovému tlaku nám přišlo zbytečné.

HN: Vy chcete po volbách ty hlídky znovu obnovit?
Nechceme, ale protože budeme zvoleni na ty radnice, tak chceme, aby ty radnice měly týmy sociální intervence a dělaly přesně tohle.

HN: Proč si tedy město platí svojí městskou policii?
No my si chceme dát pozor, aby to tyhle instituce dělaly. Bohužel to nedělají.

HN: Nejsou tedy ty vaše hlídky spíš jen takovým reklamním předvolebním poutákem? Vedle billboardů?
Zastupitelé Prahy 1 jsou tam od roku 2002 a neustále řeší připomínky lidí, kteří si na to stěžují. Proč to neřešit zrovna teď.

HN: Proč to takhle řešit jen na tu krátkou chvíli před volbami?
Proč ne, když jsme měli dobrovolníky, kteří řekli: My pro vás něco uděláme. Hlásí se nám tři sta lidí týdně. Tak my říkáme, jasně, pomáhejte nám distribuovat časopisy. Ale teď máme přetlak lidí, kteří pro nás chtějí něco udělat. Tak jsme to takhle udělali.

HN: Jak sem vám líbil blog vašeho lídra Jaroslava Škárky? (kandidát Věcí veřejných se na svém blogu vyznával například z toho, že nechce cestovat po Praze tramvajemi, protože jsou v nich „ukrajinští dělníci ve špinavých montérkách“, svůj blog o Romech, kteří žádají v Kanadě o azyl, nazval „Jak zadarmo na výlet do Kanady“ - pozn. red.)
Nečetl jsem ho a nejsem ochoten a povinen číst všechny názory členů strany. K blogu pana Škárky jsem se opravdu nedostal. Donesla se mi jen věta, že nerad jezdí tramvají. Já naopak rád jezdím tramvají.

HN: V té větě byli jako důvod uvedeni ukrajinští dělníci ve špinavých montérkách.
Hm a já rád jezdím tramvají, protože se rád bavím s lidma.

HN: Jaké jsou podmínky Věcí veřejných pro vstup do nějaké koalice?
My netoužíme po vládních křeslech. Průzkumy nám dávají kolem 23 poslanců a my bychom rádi říkali s těmito hlasy voličům: Dali jste nám důvěru a my teď s těmito hlasy zprůchodníme každý návrh, který bojuje proti korupci, zastavuje zadlužování a rozjíždí zdravotní a důchodovou reformu, umožňuje lepší školství a je nám jedno, z které strany ten návrh přijde. Je nám jedno, jestli ten návrh dá levice nebo pravice. Nicméně, to co vznikne po volbách teď nelze odhadnout a pokud by situace byla taková, že spory budou strašlivé, což budou, pokud začne hrozit rozpočtové provizorium a bude se říkat, že Věci veřejné jsou tím škůdcem, který brání sestavení nějaké vlády, tak mi podpoříme vládu, která dá písemné garance, že opravdu bude bojovat proti korupci a rozjede zdravotní i důchodovou reformu a podpoří náš návrh přesunout deset miliard z rozpočtu obrany do školství. Takovou vládu podpoříme. Ale nepodpoříme vládu, ve které budou političtí dinosauři. Což je pan Paroubek, pan Langer, pan Kalousek. A nikdy nebudeme v koalici, kterou budou podporovat komunisté.

HN: Ani když půjde o skrytou podporu od komunistů?
Ani v tom případě.

HN: Tak to je dost nepředstavitelné, že byste vůbec nějakou vládu podpořili.
Copak si někdo uměl představit, že odejde Mirek Topolánek? Copak si někdo uměl představit, že bude možná odvolán konečně pan Jančík? Ty velké strany pod tlakem malých stran dobře vědí, že jim ti brontosauři škodí.

HN: V programu navrhujete zdanění prostituce, jak to má vypadat?
Společnost strčila hlavu do písku, dělá, že prostituce neexistuje a ty nebohé dámy se vystavily totálnímu zotročení organizovaným zločinem, který dnes vedou balkánské mafie a ty sexuální otrokyně jsou prostě mučeny. Je třeba vykázat ty dámy z veřejných prostranství a zřídit veřejné domy. My samozřejmě víme, že se nepodaří pochopitelně zdanit každý akt prostitutek, ale chceme se dostat k tomu, že se toto řemeslo zlegalizuje a zdaní, protože stejně existuje.

HN: V programu také máte napsáno, že chcete v dlouhodobém horizontu snížit daně, ale zároveň v něm píšete, že chcete zvýšit přímé daně.
V dlouhodobém horizontu znamená, až se v České republice přestane krást.

HN: Za jak dlouho to bude?
To není v horizontu nějakých let. To je, kdyby se situace dramaticky zlepšila. Nic tomu ale nenasvědčuje, naopak. Bez lehkého zvýšení daní to nejde. Lék na krizi není snížení daní.

HN: Slibujete také snížení výdajů ze strany státu o 80 miliard. Kde je chcete škrtat?
(Radek John si bere na pomoc program své strany a uvádí v něm sepsané body – pozn. red.) Tak já vám řeknu body: snížení počtu úředníků o deset procent.

HN: Kterých úředníků?
Rozhodně se to netýká učitelů a policistů. Týká se to administrativních pracovníků a na úřadech je ta rezerva deset procent. Zásadní změna ve veřejných zakázkách, Transparency International říká, že dvacet procent z objemu 640 miliard ročně je předražených, to by bylo skoro 130 miliard, kdyby se zastavilo kradení, máme 130 miliard. My víme, že se nezastaví, ale navrhujeme testy korupční odolnosti politiků a státních úředníků. Ve chvíli, kdyby se podařilo odsoudit několik politiků, několik státních úředníků, dramaticky se to kradení zbrzdí. Pak elektronické aukce, centrální nákupy po vzoru Švédska. Tam se tím ušetřilo dvacet procent nákladů. Další věc, cenové limity pro stavbu dálnic. Tady jsou předražené dálnice o 62 procent, přestože je tady levnější pracovní síla než v Německu. Pak omezení státní podpory stavebního spoření. Ta stojí stát asi 13 miliard ročně, ale chceme to kompenzovat tím, ať stát umožní soukromníkům nakupovat státní dluhopisy, které teď měly úrok 5,1. A pak také chceme snížit poslanecké náhrady na polovinu, chceme strop pro volební kampaně a chceme také zrušit poplatky za mandáty.

HN: Bude to těch 80 miliard?
My říkáme 80 miliard, a když nás budete chytat za slovo, tak říkáme, bude třeba přitvrdit boj s korupcí a pak to bude i víc.