Kateřina Tučková, kurátorka a spisovatelka

Jednoho večera přijela na Mendelovo náměstí v Brně s kočárkem, aby s ním do rána absolvovala zhruba třicet kilometrů pěší cesty do Pohořelic. Tak chtěla sledovat stopy velké skupiny odsunutých brněnských Němců, kteří v noci z 30. na 31. května 1945 směřovali přes Rajhrad a Pohořelice do Vídně. V Pohořelicích jich na devět stovek skosil tyfus a úplavice. Připomíná je velký hromadný hrob.
Kateřina Tučková píše o brněnských Němcích román, který by měl vyjít v květnu příštího roku v nakladatelství Host. Pracovně mu zatím říká Gerta, po své hrdince, mladé matce, jejímž pocitům se chtěla svou dlouhou cestou s kočárkem přiblížit. Plánovala, že půjde jen s konzultantem-historikem. Ale rozkřiklo se to, a tak se k ní přidalo tolik brněnských intelektuálů, umělců a lidí z místní německé menšiny, že celá akce vyzněla jako happening. Až k hrobu došli čtyři, v osm hodin ráno druhého dne.

Psaní přišlo shůry
Kateřina Tučková vyrůstala na malé vsi Moutnice na jihu od Brna. Rodiče pracovali na směny v místním kravíně a ona tam často chodila s nimi. "Tohle trochu šílené prostředí je pro mě dodnes silným inspiračním zdrojem při popisu venkova," říká. Její Gerta totiž byla odsunuta z Brna na vesnici na jižní Moravě.
Později se Kateřina s matkou a sestrou přestěhovala do Kuřimi. Střední školu si musela vybojovat, a její rozhodnutí studovat poté cosi tak "nepraktického" jako dějiny umění rodinu i okolí šokovalo.
Na Masarykově univerzitě si ke kunsthistorii přibrala ještě češtinu a literaturu. Na dějinách umění diplomovala prací o baroku. Už při studiu ale začala organizovat výstavy svých vrstevníků. Ve své disertační práci teď porovnává tvůrčí skupiny druhé poloviny dvacátého století. Zaměřuje se hlavně na dosud nezpracovanou Skupinu Radar.
Literární talent se u ní projevil brzy. Od deseti let psala pokračování oblíbených knih pro děti a sama si je svazovala. Už na škole začala vítězit ve studentských literárních soutěžích. "Vždycky jsem měla pocit, že tím, co mi bylo shůry dáno, je psaní," vzpomíná.
První knížku, která vyšla roku 2006 v nakladatelství Větrné mlýny pod titulem Montespaniáda, psala během studia. Rukopis však ležel v redakci tři roky, a za tu dobu ho autorka přerostla. "Beru to jako debut, kterým jsem si potvrdila, že to jde," říká dnes, "ale moje Gerta už bude o rovinu výš."
Přesně tak to vidí i brněnský nakladatel Martin Reiner, který její debut vydal. "Katka je pracovitá a cílevědomá, což jsou pro kariéru prozaika věci stejně důležité jako talent. Ten prokázala už v Montespaniádě, ale mám pocit, že teprve román o divokém odsunu sudetských Němců vyjeví její skutečné ambice a možnosti."
Ve své literárněvědné práci se věnovala autorce známého seriálu Vlak dětství a naděje, dnes nedoceňované moravské spisovatelce Věře Sládkové. Jako kniha vyjde její druhá diplomka začátkem roku v nakladatelství Vltavín.

Žena budoucnosti
Kateřinina kariéra kurátorky obnáší dnes kolem tří desítek výstav. Za nejdůležitější považuje svou práci na projektu ARSkontakt pro mladé malíře do 26 let. Začala s ní ve třetím ročníku na fakultě a letos už probíhá pátým rokem. Z výtvarných vysokých škol včetně všech pedagogických fakult vybírá 25 studentů, které představí odborné porotě. Ta ocení tři, pro něž je pak odměnou samostatná výstava, vydání katalogu a určitý finanční obnos. "Zatím byli vítězové vybráni velmi dobře," pochvaluje si Kateřina. "Například Alice Hilmarová nebo Igor Grimmich s Martinem Salajkou, to už jsou dnes jména, o kterých se ví."
V mnichovské městské galerii White Box je k vidění expozice Transfer, představující čtyři ateliéry malby na AVU. Kateřina Tučková ji připravila s malířem Michaelem Rittsteinem. Výstava, úspěšná natolik, že ji o měsíc prodloužili, poputuje také do Domu umění v Brně a v říjnu příštího roku se přesune do Českého domu v New Yorku. Začátkem ledna bude mít v pražském Mánesu vernisáž výstava nejmladších umělců nazvaná Normální malba. Také tu Kateřina kurátoruje.
"Je to žena budoucnosti," říká o ní s uznáním Michael Rittstein. "Má uměnovědné vzdělání, a přitom je výborná manažerka. Na některé nabídky bych vůbec nemohl reagovat, kdyby nebylo jí." Známý malíř a pedagog nejvíc oceňuje, že Kateřina "všechno zvládne, a ještě se při tom tváří příjemně".
Navíc dovede hospodařit s časem. Do středy se snaží oběhat ateliéry, vernisáže a napsat odborné texty. Dva dny v týdnu pak při vypnutém telefonu píše svůj román. Zatím se jí to daří. A jak si představuje svůj život dál? "Vidím na horizont pětiletí až desetiletí," prozrazuje. "Mám rozplánovány laťky, které bych chtěla přeskočit ve výstavách, i to, co bych chtěla psát. Obojí beru vážně."

Snímek archiv Kateřiny Tučkové: "Všechno zvládne, a ještě se při tom tváří příjemně," říká o Kateřině Tučkové malíř Michael Rittstein.